Jak jsem se nestal spisovatelem

 

Ve škole paní učitelka Janžurová, které jsme museli říkat soudružko, začala mezi námi dětmi  hledat talenty. První objevila u Miloše eŠ. Ten krásně zpíval a na každou písničku dovedl okamžitě chytil čistě druhý hlas. Z matematiky přiřkla talent Bohoušovi eL. Řešil doma z nudy matematické příklady, protože ho do party nikdo nechtěl, a za ty vyřešené příklady z pilnosti ho klucí šťouchali do zad a tloukli učebnicemi do hlavy. Jen nepatrný talent přiřkla z kreslení a rýsování Pepimu Há, protože se pořád nevědělo, jestli jeho táta, který měl 8 ha polí, bude označen za kulaka nebo ne. U mně objevila hru na housle a já musel vrzat Českou besedu, kterou kluci nedobrovolně tancovali s holkama v povinném tanečním kroužku. Tenkrát jsem miloval Martu eM a chtěl jsem tancovat s ní a někteří kluci zase s Eliškou Há a odpoledne po škole ji doprovázeli na kolech až do Metánova. Naštěstí mé falešné tóny nahradil Jadra Dé harmonikou a já dostal jako partnerku Elišku, která se na mě hezky smála, na což kluci žárlili, ale mne ten její úsměv k nevěře nepřinutil.

Můj literární talent neobjevili ani na gymnáziu, kde jsem dostal z prvního diktátu pět, protože kromě hrubek jsem jméno Jana Žižky psal neustále se š. Ani maturitní písemka nikoho neudivila i když byla o Karlu Čapkovi, tenkrát zrovna zavrhovaném, a já v ní popisoval, jak mne kluci na internátě zavřeli v umyvárce mezi dvě okna a odešli na večeři, a já četl dál Továrnu na absolutno a dodnes bych mohl ukázat na pasáž, kdy jsem se rozhodl že budu psát jako Karel Čapek a stanu se spisovatelem.

Jenže jsem psal spíš jako Hrabal a většinou ty mé literární pokusy mi nakladatelství vracela a povídku HIC SUNT LEONES dodnes berou za hrabalovskou i když jsem Hrabala v té době ještě ani nečetl.

Když jsem neuspěl s povídkami, zkusil jsem to s románem a ten jsem předělával tak dlouho, až se zdálo že režim už  nevydrží a v roce 1988 mi porota nakladatelství Růže, která se pořád nemohla shodnout, je-li to protisocialistické dílo, či nikoli, přiřkla druhé místo, když první cena udělena nebyla. Za to se později o román přetahoval nový nakladatel s jistým komunistickým režisérem eS, který uvažoval o jeho zfilmování, až ten text někam zapadl a pomohl ho znovu vzkřísit Jiří Pé, který ho zredigoval tak, že jsem ho vůbec nepoznal. Vyšel pod názvem ZIMNÍ SRST A LETNÍ KŘÍDLA ANEB MĚSTEČKO ZVICHŘENÉ BIGBÍTEM.

Když už jsem si myslel, že jsem tím spisovatelem, snažil jsem se udat další román, ale nějak se to nevedlo a tak jsem sebral šedesát tisíc, protože jsem právě prodal dům po rodičích a vydal knížku vlastním nákladem s přesvědčením, že vydělám, ale distribuce se nevedla a dodnes mám ještě stopadesát exemplářů, které už raději dávám zájemcům zdarma.

Další knihy vydávám elektronicky. Nic to nestojí, ale taky neinkasuji žádné honoráře. Ve všech píšu o Městečku, které se tak trochu podobá Žirovnici, ale přizpůsobuji si je, jak potřebuji, stejně tak postavy, které mnohým místním čtenářům připomínají některé dřívější osobnosti a místní figurky, ale obyčejně je zmátnu, protože zobrazované postavy někdy dělají to, co ty skutečné nikdy nedělaly a čtenáři pak pátrají po událostech, někdy i hříších, které se ve skutečnosti nikdy nestaly, protože jsem si je vymyslel.

Nejvíc jsem si vymýšlel v příběhu o Josefu Žampachovi, který Žirovnici proslavil zavedením výroby perleťových knoflíků a já, jako spisovatel, jsem si určil za povinnost o něm napsat román, k jeho nehynoucí slávě a slávě čamrdářství, které už prakticky zaniklo. O knihu ČAMRDÁŘI širší zájem nikdo zatím neprojevil i když některým čtenářkám se docela líbí a kdo se bude v budoucnu zajímat o čamrdářské řemeslo, najde v ní dostatečně podrobný popis technologie výroby knoflíků z perleťových lastur i tehdejší názvosloví.

Napadlo mne, že bych ten časový vývoj Městečka měl nějak propojit a tak vznikl román DUO BENDL, učinil jsem tím pokus o komprimovaný román, což zatím nikdo nepochopil. Pak se jevilo vhodné mou literární poť životem nějak uzavřít a tak jsem se rozhodl pro REKAPITULACI ANEB CESTU NA MARS, kterou jsem onu románovou pentalogii uzavřel. Obě knížky jsou vydány elektronicky a www.Wknihy.cz a kdo má elektronickou čtečku nebo jen počítač, ale stačí už i dražší mobil, může si je stáhnout za méně než stokorunu.

Jestli si někdo myslí, že spisovatelé berou balíky honorářů, tak se možná nemýlí, ale protože jsem se vlastně nikdy spisovatelem nestal, tak mi ze žádného nakladatelství ještě balík peněz nepřišel, jen nedávno mi poslal nakladatel eS taktní upomínku, že mu dlužím ještě pět tisíc, za tu jedinou oficielně vydanou a zredigovanou knížku, protože mi dal padesát kousků k prodeji a já v domnění, že je to honorář, je většinou rozdal.

Ale teď jsem sesmolil text, který by možná v Americe mohl aspirovat na Pulicarovu cenu a být námětem pro film, protože na katastrofické filmy si američani potrpí. Novela se jmenuje PENÍZE, a v žádném nakladatelství jsem s ní zatím neuspěl. Tak to zkouším dál a chvátám, než peníze ve světě opravdu ztratí naráz hodnotu, což ta novela popisuje a svět se ocitne na pokraji zániku,o čemž ten sci-fi text je. Kdo by chtěl, může si jej přečíst zdarma na internetu.

Protože jsem usoudil, že se nikdy profesionálním spisovatelem už nestanu a nebudu brát tučné honoráře, rozhodl jsem se, že se spojím s podobnými literárními břídily a založil jsem webové stránky www.romanyzdarma.cz kde může zdarma zveřejnit každý začínající spisovatel své dílo a lidi si je mohou i zdarma přečíst nebo stáhnout. Kupodivu, začali mi tam dávat svá díla i renomovaní spisovatelé.

Miloš Konáš