NEJSTARŠÍ DĚJINY KNIHOVNY V ŽIROVNICI  (1874 – 1945)

V soupisu pro statistický úřad království českého nazvaném „Mittheilungen des Statistischen Landesamtes“ vydaném v roce 1901 v Praze je na straně 24 sešitu č.II uvedeno, že v Žirovnici byla knihovna založena v roce 1874. Nejednalo se však o knihovnu městskou, nýbrž pravděpodobně o knihovnu při místní záložně. Knihovna měla v roce 1901 882 knih. Po roce 1874 vznikly i další menší knihovny, a to spolkové a obecní. Situace, kdy v poměrně malé Žirovnici bylo několik menších knihoven, se stávala neudržitelnou. To bylo příčinou toho, že došlo k založení jedné velké knihovny.
Stalo se tak v sobotu 24. dubna 1909 v hostinci Václava Malínka a nová knihovna dostala název „Knihovna města Žirovnice“. Vznikla po dohodě sloučením všech původních knihoven. Bylo ustanoveno kuratorium, do něhož každý z původních spolků vlastnících knihovnu měl vyslat svého zástupce. Knihovna sídlila na radnici, knihy půjčoval starosta a ostatní městští úředníci, případně i členové kuratoria – výboru.
Knihy byly rozděleny podle témat, jednalo se o literaturu, která byla v souladu s morálkou společnosti. V jednom z bodů stanov knihovny je uvedeno, že „krváky a četba škodná se nepřipouští“.Knihovna byla vydržována z příspěvků obce, okresu, místní záložny a spolků, buď finančně nebo knižními dary.
V prozatímním výboru roku 1909 byli František Krištůfek (předseda), J. Kalina (náměstek) a J.V.Hrouda (zapisovatel).
V roce 1910 byl zvolen dvanáctičlenný knihovní výbor a město ročně přispívalo částkou
50 K. Půjčit si čtenáři mohli již 1760 knih. Knihovna sloužila pouze dospělým, školní mládež do ní měla vstup zakázán.
Podle Zákona knihovního z 5. listopadu 1919 musela mít každá obec vlastní knihovnu. Tento zákon pro Žirovnici nic nového nepřinesl.
Knihovna se rozrůstala, město však pro ni nemělo na radnici další prostory a tak v roce 1927 byla přestěhována na zámek. Po stabilizaci situace měla knihovna k 31.12. 1935 1894 knih, 70 čtenářů, obec jí přispívala částkou 500 Kč ročně a navíc uhlím.
V roce 1937 byla zvolena nová knihovní rada. Předsedou se stal odborný učitel J. Janžura, avšak zanedlouho rezignoval a vystřídal ho obchodník Jan Raffl. Knihovníkem se stal Miloslav Elbl. Všechny funkce byly dobrovolné, neplacené.
Od roku 1940 musela mít každá knihovna povinně část knih v němčině. Město na tyto knihy vynaložilo 500 Kč. Protože prostorově bylo umístění na zámku opět nevyhovující, žádala knihovní rada o jejich rozšíření. Byla však válka, město mělo asi i jiné starosti a tak se stalo, že v roce 1941 byla knihovna, asi násilně, ze stávajících prostor zcela vystěhována. Část knih byla při tom zničena, část poškozena a všechny knihy byly uloženy do beden. Knihovní rada proti tomu protestovala a vzdala se veškeré zodpovědnosti. Kam však byly všechny knihy přemístěny, není dnes už zcela zřejmé. V tomtéž roce rezignoval i knihovník – hlavním důvodem byla přemíra práce, navíc stále zdarma.
V roce 1942 knihovna znovu vyvíjela činnost, pravděpodobně stále na zámku. poprvé však byla částečně profesionalizována. Nový knihovník měl ročně plat 100 Kč. Ostatní funkce spojené s chodem knihovny byly i nadále dobrovolné.
V lednu1942 vyšel celostátní rozkaz, podle něhož z obecných knihoven musely být vyřazeny knihy anglických a amerických autorů. V našem městě se na splnění tohoto rozkazu podílela protektorátní policie, která zabavila 25 knih.
Do konce války již v místní knihovně žádné podstatné změny neproběhly. V roce 1945 došlo k vyřazení německých knih a tím pro knihovnu začala doba, trvající více než 40 let a kterou si mnozí z nás dobře pamatují.
Milan Morava – genealogické služby